| Mapy a mapové značky | Turistické značky | Skautské značky |
| Odhady a měření | Orientace mapy | Kompas a busola |
Mapa je grafické znázornění zemského povrchu v určitém měřítku, které nám říká v jakém poměru jsou objekty do
mapy zakresleny. Nejčastěji jsou používány měřítka 1:25000, 1:50000, 1:75000, 1:100000. Znamená to,
že 1 cm na mapě představuje v měřítku 1:25000 ve skutečném terénu 25000
cm což je 250 m, v měřítku 1:50000 znamená 1 cm na mapě 50000 cm což je 500 m ve skutečnosti, v měřítku 1:750000 znamená 1 cm na mapě
750000 cm ve skutečnosti což je 750 m a při měřítku 1:100000 znamená 1 cm na mapě
100000 cm ve skutečnosti což v přepočtu je 1 km.
Tvar terénu je na mapě znázorněn pomocí vrstevnic, které spojují
body ve stejné nadmořské výšce. Vrstevnice jsou kresleny zpravidla po 10
nebo 20 metrech. Tento údaj si můžete ověřit v legendě mapy. čím blíže
jsou vrstevnice na mapě zakresleny, tím je svah příkřejší a opačně.
Další důležitou součásti
mapy jsou mapové značky pomoci kterých lze z mapy vyčíst další důležité
informace a tímto nám mapu doplňují. Popis jednotlivých značek najdeš na každé turistické mapě, ale
pro rychlejší orientaci v mapě je dobré se nejčastěji používané značky
naučit nazpaměť.
Kompas je pradávný vynález lidstva, který byl dříve používán při plavbách přes nekonečné plochy moří a oceánů. Základem kompasu je zmagnetizovaný kousek železa, který se volně otáčí v pouzdře vždy do směru sever-jich. Pro turistiku používáme různé druhy busol, což je vlastně kompas opatřený stupnici 0 - 360. Na busolách se značí světové strany počátečními písmeny anglických slov ( N - north (sever); S - south (jih); E - east (východ); W - west (západ)).
Při orientaci mapy ve volné přírodě
je důležité naučit se používat dohromady mapu i busolu. Orientací mapy rozumíme
natočení mapy tak, aby světové strany na mapě souhlasily se světovými
stranami v přírodě Při orientování mapy ve volné přírodě pomocí
kompasu a busoly postupuj takto:
1. - Mapu položíme na rovný předmět (složku, nějaký karton, stůl atd.)
2. - Na mapu přiložíme busolu, nejlépe poblíž pravého nebo levého okraje, nebo na čáry spojující na mapě sever - jih.
3. - Otáčej mapou na které je položena busola tak dlouho, až ustavená magnetka je rovnoběžná s čarami
sever - jih,
případně levý nebo pravý okraj.
Při orientování mapy ve volném terénu musíme mít na paměti, že na všech běžných mapách
je sever nahoře, východ vpravo, jih dole a západ vlevo. U speciálních map kde není sever nahoře je sever vyznačen
růžicí
nebo čarami.
Cesty v přírodě jsou značeny pásovou turistickou značkou, která má rozměry 10 x 10 cm.
Pásová turistická značka je tvořena dvěmi bílými pruhy a mezi nimi je pruh červené, modré, zelené nebo žluté barvy. Značka
z červeným pruhem značí dálkové a hřebenové trasy. Z modrým pruhem jsou značeny trasy které jsou v kraji nějak významné.
Okresní trasy jsou značeny zelenou značkou. Spojnice tras červených, modrých a zelených jsou značeny žlutou barvou. Značky
se umísťují (malují) na různé předměty např. stromy, sloupy, patníky, kameny, skály atd. Pro změnu směru se používají jednoduché
pásové šipky. Zvláštními významovými značkami jsou značky znázorňující odbočky ze značené trasy které jsou v maximální délce 1 km.
Jsou to např. odbočka ke studánce, odbočka na zříceninu hradu atd.
Skautské značky mají stejný význam jako turistické značky. Umožňují se pohybovat v neznámém
terénu bez zbytečného bloudění. Jediný rozdíl je v tom, že turistické značky umísťují značkaři Klubu českých turistů, ale skautské
značky umísťují tví kamarádi pro tvou lepší orientaci. Skautské značky v přírodě jdou vytvořit z jakéhokoliv materiálu (malé
kameny, šišky, větvičky atd.)
Nejpoužívanější skautské značky:
|
|
Jdi tímto směrem: Je to základní značka, kterou asi nejlépe vyjadřujeme schématem šipky. Její podoba, sestavená z větviček, patří ale jen začátečníkům, protože každý zkušený stopař použije jejich vžitých forem ze tří kamenů (dva na sobě, třetí ve směru pochodu), ze svázaných stébel travin nebo větviček zapíchnutých (někdy i podložených podle obrázku) ve směru pochodu. V místech, kde nerostou smrky, použijeme smrkové větvičky a ve smrkových lesech opět listy listnáčů (stopa vždy určuje směr). |
|
|
Tábor tímto směrem: Schéma symbolu stanu se šipkou hovoří jasně. Praktické provedení bývá buď vyryté nebo provedené z větví, ať již horizontálně či vertikálně. Obvykle tato značka představuje konec stopovací hry, odkud stopaři dobíhají přímo do tábora. |
|
|
Jdi touto cestou: Zatímco šipka ve významu jdi tímto směrem udává vždy jenom směr, je třeba na cestách použít značky jiné, která umožňuje úsporu značení v zatáčkách cest. Schéma značky Jdi touto cestou odpovídá dvěma šipkám vedle sebe. Ve verzi kamenů nám však postačí jen kameny dva (na sobě), svázané traviny či zapíchnuté větvičky, listy ap. však musí být vždy po dvou vedle sebe. Pamatujte vždy na to, že skaut je ochráncem přírody. Proto používejte ke značení vždy jen zcela zaschlé traviny, listy a větvičky z polomu ap. |
|
|
Touto cestou nechoď: Také tuto značku vymysleli skauti, je to vlastně milosrdné varování před zblouděním. Umísťuje se tam, kde cesta již nevede, např. po náhle odbočce, kterou je možno přehlédnout. Schématem jsou zkřížené úsečky ve tvaru písmene X, a tak je také značka běžně znázorňována větvičkami (horizontálně i vertikálně), kameny nebo šikmo svázanými svazky stébel trávy. Pozor! Správný stopař by se s ní v praxi neměl vůbec setkat! |
|
|
Spěchej: Podobně jako další značky si ji vymysleli skauti pro možnost ovlivnění stopovacích her. Schéma vyjadřuje tuto značku jako dvě šipky za sebou, a proto není třeba její použití ve smyslu značek Jdi tímto směrem a Sleduj tuto značku speciálně komentovat. Je ale třeba se zmínit o tom, že i při spěšné chůzi je třeba klást značky vždy mimo vlastní cestu, na její pravý okraj a stejně tak i sledovat tyto značky bez jejich porušení, protože obvykle po značené trati nejdou jednotlivci či družiny sami. |
|
|
Čekej: Praxe stopovacích her, kdy značkař již slyší hlasy svých pronásledovatelů, vedla k zavedení této v podstatě nesmyslné značky. Většina vůdců však již byla nucena ji v této situaci již použít, a proto i tato značka má právo na existenci. Existují její dvě varianty, jednak s písmenem T, jednak s dvěma soustřednými obdélníky, prováděné obvykle větvičkami. Počet minut čekání udává pak počet šišek, větviček či kamínků nad písmenem T či uvnitř obdélníků, v našem případě bychom čekali 5 minut. Není-li doba čekání uvedena, měli bychom čekat na tomto místě tak dlouho až... |
|
|
Pozor: Poměrně výrazně působí značka, jejímž schématem jsou tři šipky vedle sebe. Ve větvičkovém provedení se však používá forma mříže, v případě kamenů jsou tři na sobě. Ale i tři svázané snopy trávy či tři zapíchnuté větvičky vedle sebe jsou natolik významné, že mohou signalizovat potřebu zvýšené pozornosti, připravenosti a třeba i nebezpečí. Značkař je používá zejména před důležitými body stopovací hry, např. před odbočením, dopisem ap., jsou však v historii skautingu známy i případy, kdy tato jednoduchá značka upoutala pozornost náhodných a naštěstí "kvalifokovaných" chodců, kteří poskytli pomoc v nouzi. |
|
|
Sleduj tuto značku: Dalším zjednodušením značení směru pochoduje možnost zavedení nového, běžně nepoužívaného způsobu značení. Mohou jím být různé plody (např. bobule), listy, kamínky nebo větvičky, které si předem opatříme a potom systematicky použijeme na místě, kde se nevyskytují. Jejich použití je třeba ale oznámit předem použitím značky, jejímž schématem jsou dvě šipky vedle sebe a zvolený symbol mezi nimi. |
|
|
Rozdělte se: Značka je typická pro skautské hry, v jejím schématu se objevuje rozdělení šipky. V případě družiny je možno i předepsat počet členů družiny do jednotlivých směrů. Jakýmkoliv výrazným předmětem (kamínky, šišky, větvičky) umístěným za rozvětvením větví či kamenů lze tento počet vyjádřit, v našem případě se pětičlnná družina rozdělí tak, že tři půjdou vlevo a dva vpravo. |
|
|
Dopis: Kořením stopovacích her jsou zvláště dopisy, ve kterých se dozvídáme další pokyny. Podle schématu (čtverec se šipkou) zhotovujeme tuto značku nejčastěji z větví nebo kamínků a dovnitř obrazce vkládáme příslušný počet šišek, větviček, kamínků ap., který odpovídá počtu metrů či kroků do místa, kde je dopis schován. Doporučujeme, aby se každý oddíl předem dohodl, zda bude počítat s kroky nebo z metry. |
|
|
Odešel jsem tímto směrem: Jedná se o klasické ukončení stopovací hry. Značkař vlastně hru ukončil, odešel uvedeným směrem a čeká na stopaře, kteří dorazí. V řadě oddílů je zvykem značkaře, patřičně ukrytého, ještě i najít. Jsou však známy případy, kdy takto vůdce střediska označil střediskové radě místo jim nově získaného bytu. Provedení značky odpovídá zejmena použití drobných kamínků, jsou však známy i jiné rafinovanější varianty. Inu, člověk musí být tvorem vynalézavým. |
|
|
Další značení v cíli průzoru: Často se stává, že při stopovácí hře je nutno přejít údolí, ve kterém leží osada a hrozí nebezpečí rozbití značek. V tomto případě značkař řeší problém buď panoramatickým náčrtkem (ukrytým jako dopis), nebo pomocí průzoru, jehož uspořádání je znázorněno na orázku. Cílem průzoru by měl být opravdu význačný bod, např. zcela osamělý strom a před průzorem by měla předcházet značka Pozor. Touto značkou by též mělo pokračovat značení v nejtěsnější blízkosti cílového orientačního bodu. |
Mít dobrý odhad se rozhodně vyplní. Zažiješ mnoho situací, ve kterých se na něj
budeš muset spolehnout. Pro určité měření v přírodě je dobré vědět následující míry svého těla.
Z důvodu aby jste nemuseli pořád uvažovat jaká že byla ta a ta míra bylo by dobré si
výše uvedené míry zapsat buď do Skautského zápisníku nebo do Cancáku.
Měření vzdálenosti
Palec pravé ruky je vlastně nejjednodušší "dálkoměr". Jak daleko je od nás hradní věž?
Natáhneme pravou ruku vpřed, palec vztyčíme do kolmé polohy. Přivřeme levé oko a pravým se podíváme na palec, který pozvedneme
tak, aby kryl hradní hlásku. Potom zavřeme pravé oko a současně otevřeme levé. Zůstaneme přitom nehybní, hlavně natažená paže
nesmí změnit polohu. Palec zdánlivě odskočí stranou doprava. Místo na hradní věž přes něj teď hledíme na jiné místo.
Zbývá co nejpřesněji odhadnout, jak daleko je toto místo od hradní věže a tuto vzdálenost vynásobit deseti.
Měření výšky
Měření výšek nejlépe popisují následující obrázky. První způsob využívá tvé předchozí
znalosti vzdálenosti palce natažené paže od tvého oka. K vypočítanému výsledku připočti výšku oka od země.
Obdobně změříš výšku pomocí rovné tyče tak, jak ukazuje následující obrázek. Výpočet
si můžeš zjednodušit tím, že si lehneš na zem ve vzdálenosti 10 m od měřeného objektu a tyč podrží kamarád na devátém metru.
Pak stačí jen vynásobit vzdálenost odměřenou na tyči deseti. Vzdálenost od stromu odměř provázkem, krokováním, nebo pomocí
známých měr svého těla.
Znáš přesně svoji výšku? Pak můžeš použít i tento způsob.
Někdy si asi povzdechneš, že nejlépe by se měřila výška stožáru, kdyby se položil na zem.
Tak to udělej! Ovšem pouze opticky, podle následujícího obrázku. Tužku nebo stéblo vysuň v natažené ruce tak, abys přes palec
viděl patu a přes konec stébla nebo tužky konec stožáru. Poté stéblo nebo tužku sklop o 90
stupňů - tedy rovnoběžně se zemí.
Požádej někoho, aby se vydal směrem od stožáru až do místa, kde ho uvidíš přes konec stébla nebo tužky. Tím jsi provedl
"pokácení" stožáru a jeho výšku můžeš odměřit na zemi. Pozor! Přímka AB musí být kolmá na přímku BC.
Přibližně odhadneš výšku stromu pomocí známé výšky kamaráda a stébla drženého opět v
natažené paži. Předtím ale dostatečně poodstup, aby měření nebylo zkreslené úhlem pohledu.
Měření hloubek
Pro změření hloubky propasti nebo vodní hladiny ve studni nám fyzikální zákony nabízejí
vzoreček: S=a.t2/2 kde S je měřená hloubka, a - gravitační zrychlení, t - doba pádu například kamínku.
Bez velké chyby můžeme pro naše potřeby tento vztah zjednodušit na vzoreček
S=5t².
Měření šířky řeky
Výpočet si opět můžeme zjednodušit vhodnou volbou vzdáleností C, A. Není Vám tato
metoda povědomá z měření výšky stromu?
Měření nepřístupné vzdálenosti
Tato metoda je již opravdu pro ostřílené borce. Úhly alfa, beta, gama, delta (podle obrázku)
změříme busolou a narýsujeme na papír. Vzdálenost A pochopitelně v potřebném měřítku zmenšíme. Hledanou vzdálenost D poté
odměříme a po vynásobení měřítkem získáme požadovanou hodnotu.
